Logo Festival Radosti se zeleným textem a žlutým obrysem, ozdobené modrými květinami a ilustrací běžícího koně

Festivalová porota

Ewelina Ciszewska

performerka, mimka, loutkoherečka, choreografka

ateliérová Fotografie Eweliny Ciszewske
Vystudovala dějiny umění na Univerzitě ve Vratislavi a loutkářství na tamní Katedře loutkářství, kde od roku 2006 působí jako pedagožka pantomimy a jevištního pohybu. V letech 2000–2024 byla děkankou této katedry, od září 2024 zastává funkci prorektorky vratislavské pobočky Akademie divadelních umění (AST).
Je zakladatelkou a kurátorkou performativní konference LALKA NOVA (od 2021), která rozšiřuje vnímání loutkového divadla a propojuje umění s vědou, neurobiologií, psychologií a novými médii.
Na jevišti debutovala v roce 1998 ve francouzském Théâtre des Formes v Poitiers jako „atom“. Performance artu se věnuje více než deset let; své autorské projekty kombinující různé formy prezentovala například na festivalu Survival of Art ve Vratislavi (akt168/2005, uczta romska/2008), nebo v rámci TAJSA 2014 v BWA Tarnów. Vystoupila také s interpretací grafické partitury Bogusława Schaeffera (Dalla Polonia, Řím, 2014).
Jako režisérka debutovala inscenací fyzického divadla Love Story aneb Vada lásky (2004, Akademie výtvarných umění ve Vratislavi). V roce 2011 uvedla Pinocchia v Loutkovém a hereckém divadle ve Wałbrzychu, o rok později monodrama maria s. V roce 2021 režírovala inscenaci Staruszka inspirovanou textem Tadeusze Różewicze Śmieszny staruszek, v rámci projektu Souostroví Różewicz. V roce 2022 byla nominována na Vratislavskou uměleckou cenu v kategorii divadlo.
Ve své práci zkoumá tělo jako nástroj poznání, vyprávění a tvorby nového scénického jazyka. Zaměřuje se na mezidruhové přesahy a experimentální formy.
V roce 2000 absolvovala obor kulturní organizace (se zaměřením na divadlo) na Akademii Januse Pannonia v Pécsi, Maďarsko. V roce 2001 nastoupila na Akademii divadelního umění Aleksandra Zelwerowicze – Katedru loutkářského umění v Białystoku (Polsko), kterou absolvovala v roce 2006 s diplomem v obou specializacích: herectví a režie loutkového divadla. Od roku 2008 pokračuje v doktorském studiu na téže akademii v Białystoku.

Nejprve pracovala v Budapešti jako programová asistentka na HBO, poté jako asistentka režie v divadle Szkéné a herečka v různých budapešťských divadlech. Od roku 2004 působí samostatně jako herečka a režisérka v Maďarsku i v zahraničí. Režírovala a hrála v Budapešti, Zalaegerszegu, Veszprému, Szombathelyi, Miskolci, Egeru a Kecskemétu, pracovala také v Litvě, Srbsku, Rumunsku, Rusku, na Sibiři a v Polsku. Od roku 2010 vyučovala herectví a režii loutkového divadla na Univerzitě divadelního a filmového umění v Budapešti.

Za svou práci obdržela řadu ocenění, v poslední době zejména za režii (například cena za nejlepší režii na „Festivalu divadla pro děti“ v Subotici, na „Jarním festivalu“ v Krasnojarsku, na „Mezinárodním festivalu loutek“ v Kurganu, na „Festivalu UNIMA pro děti“ v Békéscsabě a na „Festivalu loutek pro dospělé“ v Pécsi).

Od roku 2021 je členkou výkonného výboru UNIMA (Mezinárodní loutkářská unie). Je zakládající členkou a od podzimu 2021 také prezidentkou spolku Freeszfe. Od roku 2024 je ředitelkou instituce Mesebolt Bábszínház ve městě Szombathely, Maďarsko.

Kata Csató

režisérka loutkového divadla, herečka, kulturní manažerka a pedagožka herectví a režie loutkového divadla

Fotografie Kata Csato, v pozadí schody

Petr Smyczek

režisér

ateliérová fotografie Petra Smyczeka
Narodil se v roce 1985 do filmařské rodiny, ale jeho celoživotním zájmem bylo a je divadlo. Po absolvování Gymnázia Jana Nerudy vystudoval filmovou produkci na FAMO v Písku a mnoho let později i činoherní režii na JAMU. Během studia uvedl zapomenutou hru Lope de Vegy, Ženy a sluhové, na zámku Plumlov. Absolvoval v roce 2021 Crimpovým Cyranem z Bergeracu.

Byl členem skupiny OLDstars, zde režíroval například Weissovo Přelíčení či Muchinové Olympii. Pro Slovácké divadlo inscenoval Schirachův Teror, odehrávající se v prostorách Okresního soudu v Uherském Hradišti. v Divadle Šumperk režíroval vlastní adaptaci Poláčkova románu Bylo nás pět a autorské monodrama 3testry za které byla jeho protagonistka nominována na Cenu Thálie. V Divadle Gong se souborem AHA! připravil autorskou vánoční pohádku Ježíškovi v patách. Se souborem ArtWay zpracoval Moliérova Dona Juana a také pohádku Neposedný Doubek. V květnu 2025 měla v Divadle Radost premiéru inscenace Farma zvířat, kterou režíroval a v Divadle Antonína Dvořáka ho na začátku sezóny 2025/2026 čeká režie Psa Baskervillského autora Kena Ludwiga. Věnuje se i dabingové režii. Je ženatý a má dceru.